jizvy

hledají jizvy na rukou
na bělostném předloktí
na alabastrové kůži v náručí
a jejich absence zdá se
býti ujišťujícím znakem
již není třeba o tom mluvit

jen dvě oči nevidí
jizvy skryté pod kůží
tu zjizvenou duši
pocuchané neurony
jež chemická disbalance ruší

jizvy na štěstí
uslyší ve smíchu
vlastně zní jinak než kdysi
i přes smích prosvítá
cosi zvláštního v očích

jizvy na smutku
ani ten není, co dřív
možná proto, že neodchází moc
jen zachází za roh aby moh
znova zas zarmoutit celé tělo
přestože by lásku chtělo

jizvy na lásce
srdce sic neptá se
mozek však poroučí
pruhované svalstvo odkráčí

Advertisements

a conversation i never had

“they don’t like how much I speak,
say it’s too rude and too tiresome
but I live to trade the vowels
so to explore the depths of ours”

to be thyself you must accept
people have different accents
find the ones that speak fluent
the language of your heart

“my arms like banners waving in air
i try to dance away from the despair
tell me you love me
i need to hear

my voice is tiresome
but so is to sear”

does it hurt?

“it burns like the salt in the wound
it burns like a frostbite on top of the mountains
trapped under avalanche made out of silence”

where?

“the bullets hit right the home
that could house others
but they just tear it
havoc of sorrow”

“was my heart beating too loud?
too fast for your liking?
did you despise the sound of it feeling?
was it more quite when it was bleeding?”

you will be loved

“it is all fine, just the usual
figured it out,
I will be loved.”

did we really meet

you were lying on the street
shaking on a winter’s carpet
they kept on walking by
stepped on you and let you die

they say love can burn you
but there is a frostbite on your face
blue lips whispered in screams
the person of nobody’s dreams

we built a snowman from it all
turned into a snowball brawl
give it time and we’ll be back
making angels on the ground

after winter came the thaw
what now burns you
turned me into the water
which there is plenty
all around

why do we hope
for what is not to come
when we have the knowledge
but choose plain ignorance
and keep on hoping

as if the loop of let downs
matters not in our minds
as if we haven’t had
our hearts broken
way too many times

pamatuješ, jak

jsi upadla do bezvědomí
temnoty z níž cesty není
tvé jméno roznesli po pobřeží racci
a vlny rozbily tvé křehké tělo
jako schránky starých mušlí

pamatuješ, jak
jsi bosa po rozpáleném písku
hnala se za těmi dravci
kéž bys mohla jim ze zobáků
vyrvat své jemné vlasy

pamatuješ
na tu bolest v kloubech
když tě vítr tříštil o skály
na tu slanost řinoucí se z očí,
které tak ustavičně plakaly

pamatuješ
na své prsty skřípající o kámen
ani po nich teď už nejsou stopy
voda je smyla stejně jako
dehtem potřísněné kárované sako

pamatuješ
si ta světla linoucí se z hlubin moře
s tíhou v nohách a lehkostí v srdci
jak osedlat si mořského oře
jež odveze tě skr mříže klecí

pamatuješ
na ten hukot v uších
na vlnění hladiny
na pocity laviny

pamatuješ, jak
ti ustoupila jako sluha v úzké uličce
proč najednou se klaní
tvé noční můry a říkají ti paní